„Vdala jsem se a mám dvě zdravé děti.”
„Mám tři těžce vydřené tituly, vysokou pozici a nemám starosti o finance.”
„Navzdory všemu, co mě potkalo, jsem neskončil na ulici.”
Co mají tyto tři odpovědi společného? Úspěch. Slovíčko, kterým se v populární literatuře a na sociálních sítích určitě nešetří.
Má to ale malinkatý vroubek: slovo úspěch se vyskytuje téměř výhradně v kritériích odvozených z podnikatelského modelu, tedy většinou z toho, jak vám daří finančně a jak jste na tom s majetkovým hromaděním.
Co to ale ve skutečnosti znamená být úspěšným? A kdo má konečné právo posoudit úspěch vašeho života?
Zamyslíte-li se nad touto otázkou, pravděpodobně si uvědomíte, že každý bude mít na úspěch svůj vlastní pohled.
Jak píše Bill Kanavagh:
,,Kdysi jsem dostal ve škole úkol napsat esej o úspěchu. Moje původní volba názvu byla ‚Úspěch je jednoduše štěstí.‘ Když jsem to večer před odevzdáním řekl při večeři svému otci, odložil vidličku, podíval se přímo na mě a řekl: ‚Všichni mí kamarádi z druhé světové války nezemřeli šťastní. Říkáš mi, že nebyli úspěšní? ‘”
Stejně problematická by byla i definice úspěchu, která by říkala, že být úspěšný znamená neselhat. Ironií totiž je, že selhání vás činí méně neúspěšnými. Díky selhání se rozvíjíte, a pokud nejste ochotni selhat, nemůžete inovovat a přinášet změny. Pokud se neodvážíte projít nejistotou a selháním, pravděpodobně úspěchu nikdy nedosáhnete.
Mnoho myslitelů proto naznačuje, že neúspěch a úspěch směřují naprosto stejným směrem a že každý náš krok je pokrok. Každý krok, ať je jakýkoliv malý, se stává snazším než ten předchozí. Brzy se promění v obří skoky. Při každé adaptaci na změnu vám umožní se příště adaptovat dříve a produktivněji. I když se na cestě stane chyba, ta chyba vzejde z odvahy udělat krok. Při každém malém kroku se posouváte dále od strachu. Jakmile se přenesete za strach, začínáte pociťovat radost a… ÚSPĚCH! Možná je tedy úspěch skryt v každém malém krůčku a ve větě „cesta je cíl?”
Kdo ví.
Vy ale určitě teď chcete odpověď na otázku, co teda vlastně dělá člověka úspěšným.
Víte, co je nejzajímavější na úspěchu? Každý z nás jej vnímá úplně jinak. Pro jednoho může úspěch znamenat vysokou pozici v práci, pro druhého šťastnou rodinu, a pro dalšího zase to, že se vymanil ze závislosti na alkoholu a daří se mu nepít (i když je v dluhové pasti a opustila ho rodina). Úspěch je jako vlastní recept na štěstí – každý si ho míchá podle své chuti.
Co ale ingredience? Ví o nich už něco i psychologie? Samozřejmě.
Psychologie nám ukazuje, že úspěch je také o našem mentálním nastavení (fixním či růstovém), sebevědomí, odolnosti vůči neúspěchům a schopnosti učit se z chyb. Někdy je největším úspěchem právě to, že se nebojíme selhání a dokážeme se zvednout po každém pádu. Úspěch je také o naladění na pozitivní frekvenci a přijímání vlastních úspěchů bez sebekritiky.
Splnění cílů: Úspěch často souvisí s dosažením konkrétních cílů, ať už jsou to malé denní úkoly nebo velké dlouhodobé projekty. Když se cíle stanou skutečností, cítíme se úspěšní a naplnění.
Osobní růst: Úspěch může být také spojen s naším osobním rozvojem a růstem. Když se stáváme lepšími verzemi sami sebe, získáváme pocit úspěchu a sebeúcty. To může zahrnovat naučení se nových dovedností, překonání vlastních limitů nebo zdolání obtížných výzev.
Uznání a ocenění: Často vnímáme úspěch skrze uznání a ocenění od ostatních. Když si druzí všimnou našeho úsilí a dosažení významných výsledků, cítíme se potvrzeni a motivováni pokračovat v naší cestě k úspěchu.
Štěstí a spokojenost: Skutečný úspěch je také spojen s pocitem štěstí a spokojenosti. Když se cítíme šťastní a naplnění ve svém životě, můžeme považovat toto stavu za jednu z největších forem úspěchu.
Takže, milí čtenáři, úspěch je neuvěřitelně subjektivní a individuální záležitost. Nebojte se definovat si svou vlastní cestu k úspěchu a nechte se vést svými vlastními představami o tom, co vám přináší štěstí a naplnění. A pamatujte, že úspěch je cesta, ne cíl. Přejeme vám, ať si na ní užíváte každý krok!
A pokud by vás tato témata zajímala více, pusťte se rovnou do studia Brainee akademie.
Autorkou článku je Milena Toman.