Jak se naučit říkat „ne“ aneb o hranicích ve vztazích

Hranice ve vztazích jsou nepostradatelné pro udržení zdravého a harmonického života. Tyto neviditelné linie nám pomáhají jasně definovat, kde končí naše potřeby a začínají potřeby ostatních. Správně nastavené hranice přispívají k ochraně našeho psychického a emocionálního zdraví, zvyšují naši sebeúctu a umožňují nám efektivně komunikovat s ostatními.

Proč je důležité mít osobní hranice?

Chrání naše duševní zdraví: Hranice jsou ochranným štítem pro naší emocionální pohodu. Když máme jasně vytyčené, co je pro nás přijatelné a co už nikoliv, cítíme se v životě a ve vztazích stabilněji, což má na naši duši pozitivní dopad. Tímto nás hranice ochraňují před vyhořením, stresem a úzkostí. 

Příklad: Jana pracuje jako učitelka a po škole tráví čas opravováním úkolů. Aby ochránila své duševní zdraví, stanovila si pravidlo, že bude pracovat pouze do 18:00 a večery věnovat rodině a relaxaci. Tímto způsobem se vyhne vyčerpání a udržuje si rovnováhu mezi prací a osobním životem.

Zvyšují sebeúctu a sebedůvěru: Mít správně nastavené hranice úzce souvisí se schopností říkat „ne“, o tom budeme psát i níže v článku. Tato schopnost se promítá do všech oblastí našeho života, od pracovního prostředí po osobní vztahy, a pomáhá nám dosáhnout našich cílů bez pocitu viny nebo studu.

Jsou prevencí manipulace: Vytyčené osobní hranice nás chrání před vykořisťováním a manipulací. Když máme jasně stanovené hranice, je méně pravděpodobné, že nás někdo bude zneužívat nebo manipulovat. Zabraňují tomu, aby nás ostatní využívali k dosažení svých vlastních cílů na úkor našich potřeb a přání.

Příklad: Lucie si všimla, že její kolegyně často zneužívá její ochoty pomáhat, což jí způsobuje dodatečný stres. Lucie si stanovila hranici a začala odmítat úkoly, které nejsou její povinností, čímž zabránila dalšímu vykořisťování.

Přispívají efektivní komunikaci: Otevřená a upřímná komunikace o našich potřebách a očekáváních přispívá k vytvoření respektujících a podporujících vztahů. Je proto důležité umět naše hranice nejen vytyčit, ale také vhodně komunikovat s naším okolím. Když jsou naše hranice jasně definované, můžeme je sdílet s ostatními a předejít tak nedorozuměním a konfliktům. 

Příklad: Marie a její přítel měli časté konflikty kvůli tomu, že Marie potřebovala více času pro sebe. Marie si stanovila jasnou hranici a vysvětlila svému příteli, že potřebuje jeden večer v týdnu jen pro sebe. Tato otevřená komunikace zlepšila jejich vztah a snížila napětí.

Předchází vyhoření a úzkosti: Bez hranic můžeme snadno upadnout do situací, kdy se cítíme přetížení a vyčerpaní. Hranice nám pomáhají udržet rovnováhu mezi pracovními nebo třeba studijními povinnostmi a osobním životem, což je klíčové pro prevenci vyhoření a úzkosti. Umožňují nám také věnovat čas aktivitám, které nás naplňují a přinášejí nám radost.

Jak identifikovat své hranice?

Teď už víme, proč je důležité mít hranice… Jak si je ale vytyčit? Prvním krokem bude stanovit si, jaké jsou naše potřeby. Klíčovou roli zde sehrává sebereflexe. Ta nám pomáhá uvědomit si, co je pro nás důležité a kde jsou naše limity. Je užitečné si všímat situací, kdy se cítíme nepříjemně nebo vystresovaně, a zamyslet se nad tím, proč tomu tak je. Tímto způsobem můžeme rozpoznat, které hranice byly překročeny a jaké opatření je potřeba přijmout, abychom se cítili lépe.

Emoce a tělesné reakce většinou nelžou

Naše tělo nám často dává signály, které nám mohou pomoci identifikovat, kdy jsou naše hranice překračovány. Když se cítíme nepříjemně, pod stresem nebo dokonce naštvaně, je to často známka toho, že naše hranice byly narušeny. V situacích, kde opakovaně cítíme negativní emoce nebo naše tělo vydává fyzické varovné signály, jako je například zvýšený tep nebo třeba nevolnost, je to jasná známka toho, že právě tyto situace potřebují nastavení hranic.

Následně je důležité analyzovat, proč v nás daná situace vyvolala negativní pocity. Položit si můžeme jednoduché otázky: „Proč mě to rozzlobilo?” nebo „Co by mi pomohlo, abych se v této situaci cítil/a lépe?”.

Jak komunikovat své hranice?

Stanovení hranic je nezbytným prvním krokem. Následně nás ale bude čekat o něco větší výzva, kterou je komunikace. Je potřeba, aby o našich hranicích věděli lidé, se kterými přicházíme do kontaktu, např. kolegové v práci nebo partneři doma. Při komunikování hranic se vyplatí být konkrétní a přímý, například: „Potřebuji teď čas pro sebe, abych si odpočinul.“ Tímto způsobem dáváme ostatním jasně najevo, co od nich očekáváme, a zajišťujeme, že naše hranice budou respektovány. Komunikování našich hranic bohužel může nechtěně vést ke konfliktům. Zde je ale pár rad, jak to hravě zvládnout.

Asertivita

Asertivita podporuje zdravé mezilidské vztahy, protože umožňuje jasnou, přímou a respektující komunikaci. Její podstatou je rovnováha mezi pasivitou a agresivitou – asertivní komunikace respektuje jak vlastní, tak cizí hranice. 

Já výroky

Jedním z klíčových prvků asertivní komunikace je použití „já" výroků. Místo toho, abychom někoho obviňovali nebo kritizovali, vyjádříme své pocity a potřeby z naší perspektivy. Například místo „Nikdy mě neposloucháš" můžeme říct „Cítím se nepochopený, když se mé názory neberou v úvahu". Tímto způsobem se vyhneme konfliktu a zároveň jasně sdělíme své hranice.

Přímá komunikace

Když komunikujeme své hranice, je důležité být konkrétní a jednat napřímo. Místo obecného „Potřebuji více času pro sebe" můžeme říct například „Potřebuji hodinu každý večer na relaxaci bez vyrušení". Tímto způsobem ostatním dáváme jasně najevo, co konkrétně od nich očekáváme, a snižujeme pravděpodobnost nedorozumění.

Aktivní naslouchání

Kromě vyjadřování svých potřeb je důležité i aktivní naslouchání. To znamená plně se soustředit na to, co nám druhá osoba říká, a potvrdit, že jsme ji správně pochopili.

Naučte se tedy říkat „Ne.”

Umět říkat „ne" je klíčové pro udržení zdravých hranic a ochranu našeho duševního a emocionálního zdraví. Když říkáme „ne", chráníme svůj čas a energii, což nám umožňuje soustředit se na to, co je pro nás skutečně důležité. Když jasně stanovíme své limity, zajišťujeme, že ostatní budou respektovat naše hranice, což přispívá k zdravým a vyváženým vztahům.

Nebojte se začít malými krůčky – hranice jsou naší ochranou a klíčem k dlouhodobé spokojenosti a pohodě.

Autorkou článku je Petra Čermáková