Sebenaplňující proroctví aneb proč si dávat pozor na to, jak o sobě smýšlíte

Představte si den, kdy ráno zaspíte. Vystřelíte z postele, převrhnete sklenku s vodou, o chvíli později padá i chleba, samozřejmě máslem dolů, a vy prohlásíte, že tohle bude teda ukázkový „den blbec“. Proč nakonec dojde na vaše slova a váš den bude skutečně na nic?

„Stalo se přesně to, co jsem si myslel”

Pojďme teď na chvíli navštívit jednu školu v San Franciscu, kde se konal zajímavý experiment – skupině žáků dali výzkumníci testy, jejichž výsledky záměrně zkreslili. Učitelům pak řekli, že si žáci vedli extrémně dobře (což nebyla pravda) a čekali, jaký vliv budou mít tyto informace na skutečné výsledky v jejich prospěchu. 

Výsledek? Žáci, kteří byli falešně označení za nadané, se na konci roku skutečně zlepšili, a to jak v intelektovém rozvoji, tak v celkovém školním prospěchu.

Ptáte se, jak to? Odpověď nám může poskytnout citát Gordona Allporta:

„Když u člověka předvídáme zlo, vyvoláme zlo, když předvídáme dobro, vyvoláme dobro” 

„Rozdíly mezi dětmi existovaly jen v myslích učitelů”, napsali po experimentu výzkumníci Jacobsonová a Rosenthal. Jinými slovy: Jakmile se učitelé dozvěděli, že mají ve třídě talentované žáky, (ne)vědomky se chovali tak, jako by skutečně talentovaní byli. A ano, ačkoliv jejich výsledky byly na začátku průměrné, nakonec se z nich „talentovaní“ žáci skutečně stali. Tak a Pygmalion efekt, zářný příklad tzv. sebenaplňujícího proroctví, byl na světě. 

Očekávání druhých se stává realitou

Výše zmíněný Pygmalion efekt patří mezi proroctví, která nám „vnutí“ jiní – například když o nás pravidelně bude někdo prohlašovat, že jsme neúspěšní, pak dost pravděpodobně nastanou situace, kdy se neúspěšnými opravdu staneme. Záhada? Ani ne. V sanfranciském experimentu se totiž ukázalo, že jakmile byli žáci označeni jako talentovaní, učitelé se začali chovat jinak. Věnovali žákům více péče, věci jim pečlivěji vysvětlovali a vědomě i zcela nevědomky se k nim chovali tak, že je k dobrému prospěchu prostě „nahecovali“.

Nezapomínejme ale, že ne vždycky jsou proroctví pozitivní…

Jednou nešika, navždy nešika?

Na stejném principu funguje i tzv. Golem efekt. Nyní si představte žáka, kterému se párkrát po sobě nezadaří. Kvůli sérií neúspěchů si ho učitel zaškatulkuje do kategorie problematických žáků… až se problematickým skutečně stane. Nespravedlivé? Dozajista. Ovšem neviňme jen učitele, i my sami se těchto nespravedlností dopouštíme… a to dokonce sami u sebe.

Důvod, proč (nejen) o sobě smýšlet v hezčím světle

Sebenaplňující proroctví ukazují, že často svým chováním (či myšlením) upravujeme svět k obrazu svému, resp. ho upravujeme tak, aby ladil k našim představám a očekáváním. Neplatí to však jen u proroctví, který na nás vyřknou jiní, ale také u toho, jak o sobě smýšlíme my sami. Tzv. seberealizační proroctví, ať už negativní nebo pozitivní, a to, jak o sobě smýšlíme, může totiž mít skutečně dopad na to, co se v budoucnu stane.

Přiřknete-li si nálepku ztroskotance, pak začnete své prostředí nevědomky formovat tak, že mi bude poskytovat důkazy o tom, že ztroskotanec skutečně jste…

… naštěstí to ale funguje i naopak.

To, jaké očekávání v sobě vytváříme, má vliv na to, jací budeme

Jak jsme mohli vidět na předchozích příkladech, sebenaplňující proroctví mají cyklickou povahu: 

Na začátku je očekávání ohledně budoucnosti. Na druhém místě jsou činy, které jsou ovlivněny tímto očekáváním. No a nakonec je to výsledek, když „dojde na naše slova“ a naše prvotní očekávání se splní. 

Zcela na místě je pak otázka:

Jak moc důležitou roli hrají proroctví v našem duševním zdraví?

Cyklická povaha sebenaplňujících se proroctví může hrát mj. roli v rozvoji úzkostných a depresivních stavů. Jak to? Ukažme si to opět na příkladu: 

Přijmete-li rozsudek: jsem úzkostný/á, pak se začnete obávat situací, kde by vás úzkost mohla přepadnout. Když pak tyto situace nastanou, úzkost vás skutečně přepadne (protože na nic jiného nemyslíte), což jen potvrdí vaše přesvědčení, že jste úzkostný/á. A tak se točíte v bludném kruhu úzkosti, ze kterého nejde vyskočit ven.

Jak se vyhnout negativnímu vlivu sebenaplňujících proroctví

Jak jsme si ukázali v dnešním článku, vnější svět si myšlenkami a očekáváním můžeme do jisté míry přizpůsobit, a to oběma směry: negativně i pozitivně. Proto se na závěr připojujeme pár tipů, aby vám proroctví byla ku prospěchu a ne naopak:

Uvědomte si, jaká přesvědčení o sobě máte. Zaměřte se na to, abyste se viděli v lepším světle. 

Zamyslete se nad tím, jaká přesvědčení máte o ostatních. Přiznejte si, že mnohdy jsou naše soudy vytvořené velmi rychle a že se náš mozek často dopouští tzv. kognitivních zkreslení.

Přeformulujte svůj jazyk. Identifikujte absolutní výrazy jako „nikdy, vždy, pořád, pokaždé“ a nahraďte je neutrálními nebo pozitivními výrazy. Buďte k sobě i druhým více laskaví.

Všímejte si svých emocí a nezaujatě je pozorujte. Přijměte všechny, i ty špatné. 

Nevěřte ve všemohoucnost „pozitivního myšlení”. Pozitivní myšlení na úkor popírání toho „nepěkného“ vašemu duševního zdraví neprospěje. Mít růžové brýle je skvělé, ovšem ne na úkor popírání toho, co se skutečně uvnitř vás děje. 

A kdyby to měla být jen jedna věc, kterou jsme vám dnes chtěli předat…

…pak je to určitě myšlenka, že sociální vědy a psychologie nám přinesly mnoho zajímavých teorií, ovšem nikdy nezapomínejme na to, že tyto skutečnosti mohou, ale nemusí nastat. To, co si z nich můžeme vzít my, jsou prvky inspirace a poučení, které nám činí život hezčími. Naznačují cesty, nikdy však přesně neřeknou, kudy máte jít, protože cesta každého z nás je trochu jiná. Pokud by nás ale mělo sebenaplňující proroctví v něčem obohatit, pak je to třeba to, že začneme-li o druhých smýšlet v dobrém, stanou se dobrými. Víme, že se to stát nemusí, ale bylo by krásné, kdyby to tak bylo. 

Předvídejme dobro. Třeba ho vyvoláme.

Co si z tohoto článku odnést

• Sebenaplňující proroctví označuje situaci, kdy se naše či cizí předpověď stane skutečnou.
• Mezi sebenaplňující proroctví patří i tzv. Pygmalion a Golem efekty, které byly poprvé zkoumány na školní půdě - žáci, kteří byli falešně označeni za úspěšné, se úspěšnými skutečně stali, naopak těm, kteří byli předčasně zařazení do kategorie neúspěšných, se dlouhodobě nedařilo.
• Tento fenomén ukazuje, že si do jisté míry umíme přizpůsobit svět našim předpovědím (očekáváním), ovšem nejedná se o žádnou ezoteriku – jde o nevědomé chování, které odpovídá tomu, co očekáváme.