Duševní zdraví

Nejčastější myšlenkové chyby, které nás připravují o duševní pohodu. Dopouštíte se jich taky?

Na mozek je spoleh. Je to pravda? Ano i ne. Obecně je mozek skvělý vynález, díky kterému každodenně přežíváme. Upozorňuje nás na nebezpečí, dopřává nám příjemné emoce a nachází řešení problémů, se kterými se každý den setkáváme. Dost často se však také dopouští myšlenkových chyb, které mohou vést k problémům a nezdravým rozhodnutím – podívejme se na ně.

Zkreslená realita

Za pár vteřin určitě zjistíte, že i váš mozek umí dělat zkratky a co víc, dělá je často. Jste v šoku? Nebuďte. Takzvané kognitivní zkratky jsou totiž pro mozek typické – dějí se automaticky a i když si přejeme myslet přesně a vidět realitu takovou, jaká je, v myšlení a vidění světa nás mozek vždy trochu oklame… 

Co když si ale kognitivních zkratek začneme všímat a… krotit je? Jde to? 

Kognitivní zkreslení ovlivňuje duševní zdraví

První výzkumníci tzv. kognitivních zkreslení, Aaron Beck a David Burns, zjistili, že kognitivní zkreslení hrají velkou roli v tom, jak moc v pohodě se cítíte. Přesněji řečeno v nepohodě. U pacientů s depresemi, úzkostmi a dalšími duševními problémy totiž identifikovali několik kategorií myšlenkových klamů, které je „obraly“ o duševní pohodu nebo hezky lidově řečeno: „vyšťavily“: 

O jakých klamech je řeč?

Přílišná generalizace

Jednoduchým příkladem budiž Josef, který dnes dostal z testu čtverku. V tu chvíli se v jeho mozku objeví myšlenka, která mu našeptává: „Vždycky selžeš“. Josef myšlence uvěří a začne se cítit mizerně, avšak zbytečně - celou situaci s nepovedeným testem totiž příliš zobecnil, a to na základě jediného případu. Mohlo se jednat o výkyv, nemusel porozumět zadání nebo měl zkrátka „špatný den“. Při hodnocení také zapomíná na fakt, že v budoucnu to bude moci napravit a že na schopnostech a znalostech může člověk pracovat. 

Poučení: Nehodnoťte sami sebe ani ostatní na základě jedné zkušenosti. Zohledněte kontext. Jedna konkrétní situace se nerovná všem oblastem vašeho života.

Mentální filtr

Podobně jako při přílišné generalizaci mentální filtr propustí všechny pozitivní informace a zachytí pouze jednu, a to samozřejmě tu negativní. Představte si sami sebe s novým účesem. Zatímco všichni kolegové v práci (a není jich málo) jsou vaší proměnou ohromeni, komentář vašeho partnera se dá zhodnotit jako „palec dolů“. Nemůžete na to přestat myslet a váháte, zda vám to skutečně sluší. Kam se ale podělo těch xy pozitivních komentářů? A proč nemyslíte na ně?

Poučení: Nevybírejte si jen negativní zkušenosti, věnujte myšlenky i těm pozitivním.

Zveličování (katastrofizace) a minimalizace

Tento druh zkreslení, známý jako „binokulární trik“ v sobě zahrnuje zveličování č naopak přehlížení významu. Podívejme se například na Karla, který právě při příjezdu do školky zjistil, že má jeho dítě teplotu. To se mu ovšem vůbec nehodí, protože za necelou půlhodinu má důležitý meeting. Karel si začíná představovat, jak bude šéf naštvaný, následně mu v práci nebudou věřit, což povede k narušení vztahů a jasnému padáku. 

Opakem pak budiž jeho manželka, která právě dnes zjistila, že získala důležité pracovní ocenění. I když je všem okolo jasné, že si ho zasloužila, nad svým úspěchem je nesvá. Objevuje se u ní „syndrom podvodníka“, protože si stále myslí, že někdo přijde a řekne jí, že došlo k omylu a ocenění měl dostat někdo jiný.

Jak vidíme, v obou případech dochází k výraznému zkreslení: Karel význam své situace zveličuje až do katastrofických scénářů, zatímco jeho žena svou zkušenost minimalizuje až přehlíží. 

Nepřesné nálepkování

Tyto tendence jsou extrémními formami nadměrného zobecňování, při kterém sobě či druhým dáváme emocionálně velmi nabitou nálepku, avšak pouze na základě jedné zkušenosti. Například Monika, do které právě vrazil plnou parou pán s nákupním vozíkem, si v duchu řekne něco o absolutním idiotovi, už ale vůbec netuší, že daný muž je ve skutečnosti galantní gentleman, kterému tak trošku, s pohledem na mobil, vběhla do cesty. 

Personalizace

Jak už samotný název napovídá, toto zkreslení nastává ve chvíli, kdy máme tendence vztahovat vnější události k naší osobě, ačkoliv pro takovému spojení neexistuje žádný důkaz či opodstatnění. Například Veronika cestou do práce zmokne, zjistí, že si zapomněla důležitý dokument, kvůli čemuž jí ujel pravidelný spoj. Veroniku napadne „co proti mě ten svět má“, cítí se naštvaná a vyčerpaná. Možná personalizaci ale zažíváte taky: stačí se zamyslet nad tím, co se vám odehrává v hlavě, kdy kamarádka dlouho neodepisuje nebo se na vás někdo škaredě podívá.

Při personalizaci jsme egocentričtí a stavíme sami sebe do příběhu, ve kterém ve skutečnosti ale roli hrát vůbec nemusíme (kamarádka nepíše ne proto, že na nás kašle, ale protože je nemocná).

Absolutistické, dichotomické myšlení

Tento typ myšlenkového zkreslení se snaží napasovat naše zkušenosti do jedné ze dvou opačných kategorií – existuje tedy buď černá, nebo bílá. Hříšník, nebo světec. Takové myšlení přehlíží pestrou škálu mezi těmito dvěma kategoriemi a přehlíží drobné nuance, které činí život pestrým a zajímavým. Podívejme se například na Karolínu, která dělá věci buď perfektně, nebo vůbec. Když uvidí sebemenší smítko prachu, bude to pro ni špína, kterou je třeba uklidit. Podobně přísná je i v popisech sebe sama – buď se jí daří, nebo selhává. Její myšlení je zaujaté a nepřipouští všechny odstíny, kterými je život vybarven.

Emoční uvažování

„Cítím to, tak to tak musí být.“ A dostáváme se k příkladu, které může mnohé čtenáře překvapit, protože se jedná o zkreslení, do kterého vstupujeme velmi často. A považujeme ho za „normální“, avšak stejně často nás přivádí do náročných situací a konfliktů s druhými lidmi. 

Zkreslení s názvem emoční uvažování se vztahuje k přijetí vlastních emocí jako skutečnosti – to že ale něco cítíme, ještě neznamená, že to musí být pravda. Hněváme-li se, nemusí to znamenat, že jiná osoba jednala špatně. Cítíme-li beznaděj, nemusí to znamenat, že problém nelze vyřešit.

Diskvalifikace pozitivního

Být škarohlíd dostalo v psychologii svůj speciální název: spektakulární mentální iluze. Při tomto kognitivním zkreslení člověk transformuje neutrální či dokonce pozitivní zkušenosti na negativní – a pokud se znovu něco pozitivního objeví, odpálkuje ji jako nešťastnou náhodu nebo proti ní začne argumentovat stylem „to se nepočítá“. Dobré věci v takovém vidění prostě nemají místo a proto je „škarohlídští“ lidé jednoduše diskvalifikují.

A unáhlené závěry… na konec 

Říct na základě předchozích řádků, že je náš mozek lhář, by byl unáhlený závěr. Ovšem i tak je unáhlených závěrů v našich životech požehnaně. Řadí se k nim i situace, kdy si myslíme, že víme, co si druzí myslí (tzv. čtení myšlenek) nebo když jsme přesvědčeni o tom, co se stane v budoucnosti.  Svévolné skákání k závěrům, a to bez neopodstatněných faktů, ale může být velmi destruktivní, a to především skáče-li naše psychika k pravidelným negacím. Špatně to ale nedopadne. Protože teď už víte, jak vás mozek šidí a dokážete základní chyby rozeznat. A zastavit.

Na této stránce používáme cookies. Nezbytné můžeme využívat vždy, s těmi ostatními (marketingové a analytické) ale musíte souhlasit. Více se dozvíte zde.