Klient mluví, terapeut naslouchá. Tím to ale zdaleka nekončí. Mnoho terapeutů umí ve správnou chvíli vytáhnout „eso z rukávu”, díky kterému nastane v klientově cestě obrat. Jednou z těchto intervencí je i tzv. „zázračná otázka”. A kdy jindy se ptát po zázraku než o Vánocích!
Zázračnou otázku navrhl Steve de Shazer, který společně se svou manželkou Insoo Kim Bergovou založil v USA školu „krátké terapie zaměřené na řešení”. Její principy bychom mohli shrnout následovně: Nebabrejte se v minulosti, zaměřte se na to, čeho chcete dosáhnout dnes.
Na sáhodlouhé terapie, kde vousatý pán mlčí a pokuřuje dýmku, to tedy nevypadá…
Úkolem číslo jedna je: Představte si teď něco, co vás dlouhodobě trápí. Nějaký problém, který vám komplikuje život. A pozor, teď to přichází:
„Předpokládejme, že se jedné noci, zatímco budete spát, stane zázrak a váš problém se vyřeší. Vy to ale nevíte, protože jste spal/a. Jak to poznáte?”
Pravděpodobně vám teď vrtá v hlavě vaše odpověď. Ale než se k ní ale dopracujete, pojďme si říct, v čem je „otázka po zázraku” tak super.
Je těžké někam mířit, když nevíte, kam by to mělo být. To je tak ve zkratce princip, proč je dobré si otázku položit, a to nejen v terapii: Když si totiž představíte, jak by měla vypadat vaše preferovaná budoucnost, můžete už podniknout konkrétní kroky a hlavně: najít únikovou cestu z té „prekérky”, do které jste se dostali.
A to neplatí jen pro jednotlivce…
Nabrat ten správný kurz totiž můžete i v páru nebo jako rodina – v těchto systémech totiž často sklouzáváme k tomu, že příliš často vidíme pouze jednoho viníka. Když si ale společně položíme otázku po zázraku, můžeme si vyjasnit to, co jeden od druhého potřebujeme, a rozšifrovat, proč se vzájemně zklamáváme. Proto pro páry nachystal Steve de Shazer obměnu a zaúkoloval je technikou, která by vás mohla bavit.
Slyšeli jste už o principu „fake it till you make it”? Tak ten má co do činění s touto párovou technikou, ve které zkrátka budete předstírat, že se zázrak už stal. Finta tkví v tom, že váš partner nesmí vědět, ve které dny to budete předstírat – musí to poznat. To stejné platí pro vás, protože předstírat bude i on. Takže shrnutí: Společně si jako pár řekněte, co by se muselo stát, aby to mezi vámi bylo lepší, no a pak například dva dny v týdnu předstírejte, že se tak stalo. Možná, že si náhodou zvolíte stejné dny, možná ne. Důležité ale je pouze pozorovat a neprozrazovat, že dnes je den D. Na konci týdne si řekněte, které dny to byly a jak vám během nich bylo.
„Kdybych se probudila, byl by táta naživu. Tak bych poznala, že se zázrak stal.” Ano, odpovědi, které je nemožné splnit, se v této terapii objevují také, avšak terapeut se nezalekne a ptá se:
„Jak by to změnilo váš život?”
Klientka pak například popisuje, že by měla zpátky svého parťáka. Terapeut pokračuje:
„A jak by to aktuální situaci změnilo?”
„Měla bych se komu svěřit, o koho se opřít,” odpovídá klientka.
A tohle je zlomový bod. Klientka se zřejmě cítí na své problémy sama a nemá oporu. Společně teď mohou s terapeutem hledat řešení, kdo v klientčině životě by mohl být jejím novým důvěrníkem a jaká jsou hlavní témata, se kterými se potřebuje svěřit. A to už je daleko konkrétnější.
Ať už jste v terapii, nebo si tuto otázku položíte sami, funguje tak trochu pohádkově: Katapultuje vás ze světa plného problémů do příběhu, kde se vše vyřeší. Můžete si tak konkrétně vizualizovat cíl, kam směřovat, učinit kroky vpřed a spíše než na důvody toho, proč se cítíte nespokojení, se zaměřit daleko přesněji na to, jak z toho ven.
Autorkou článku je Milena Toman.