Kyberpletky aneb psychologická příručka online randění na Tinderu

Pokud se večer začítáte do románů Jane Austenové a se slzou v očích vyhlížíte prince na bílém koni, pak dnešní článek zřejmě nebude pro vás. Vydáme se v něm totiž na ne příliš romantickou cestu kyberpletek a online námluv, v nichž nás místo počátečního „face to face“ jiskření čeká přejíždění prstem doprava a doleva. Co všechno nám přinesl Tinder a jaká je psychologie online seznamování?

„Hot or not” aneb zrychlené Tinder námluvy

Rychle a zběsile, dvě slova výstižná pro online randění, ve kterém není čas na posílání valentýnek a psaní romantické poezie. Jak popisuje odborník na komunikaci Joseph Walther, v online seznamkách hraje kromě obrovské rychlosti důležitou roli také neviditelnost – zatímco v offline světě poznáváme druhou osobu s pomocí všech smyslů (od podání ruky přes tón hlasu až po to, jak nám člověk voní a jaké je jeho držení těla), v online světě se spoléháme na to, jak druhá osoba prezentuje sebe sama, a to pouze v poměrně strohém popisu a pečlivě zvolené (a často upravené) fotografii. A co dál?

„Když používáte seznamovací aplikace, hrajete si s velmi primitivními strukturami, které jsou iracionální. To je důvod, proč lidé budou sedět a dělat to znovu a znovu.”

Dr. David Greenfield, Centrum pro internetovou a technologickou závislost

Návykový moment jménem „match”

Popisek a fotku máme, nyní nechme pracovat algoritmy, které nám začnou dohazovat vhodné polovičky – přejetí prstem doprava znamená líbí, doleva nelíbí. Potkají-li se dvě „líbí”, pak tu máme takzvaný „match”, který je vědci popisován jako návykový – ukazuje se totiž, že jeho fungování je zakotveno neurologicky, a to v systému odměn.

Je to stejný systém, který nám po těžkém dni našeptává otevřít ledničku a nalít si vychlazený Pinot Gris… sníst ještě jedno Raffaelo a nebo hledat second hand svršky na Vintedu. Jak ale konkrétně funguje na Tinderu?

Ve zkratce ho lze popsat tak, že při „spárování“ (myslíme tím to online zvané match) se ženou či mužem, náš mozek zaplaví dávka dopaminu, která nám krátkodobě způsobí potěšení. Avšak po nějaké době, kdy si už mozek na daný podnět zvykne, začneme potřebovat dávku vyšší. Pro Tinder to znamená jediné: jeden match většinou nestačí. A tak šoupeme prstem dál. A mezitím ochotně prozrazujeme dalším kandidátům věci, které by z nás za jiných okolností „lezly jak z chlupaté deky“. 

A teď zbystřete.

Pozor na syndrom cizince ve vlaku

V souvislosti s online seznamkami se v psychologii hovoří o tzv. amplifikaci a eskalaci milostných námluv, kde na to ve srovnání s tradičním vztahem jdeme docela hopem. Psychologové tento jev připodobňují k syndromu cizince ve vlaku, který popisuje fakt, že lidé daleko ochotněji svěřují důvěryhodné informace lidem, které už pravděpodobně nikdy neuvidí. My ale nesedíme v kupé v rychlíku z Hradiště do Prahy. My jsme v kyberprostoru, kde nám v příští minutě může inbox zasypat řada nevyžádaných dickpics.

Nevyklopte to hned všechno

Kyberpsychologové upozorňují na fakt, že v online námluvách říkáme velmi rychle důvěrnosti, jejichž sdělení by nám v tradičním vztahu trvalo i několik měsíců. Přičteme-li k tomu proces desinhibice (ztráta zábran) a faktor anonymity, pak asi nikoho nepřekvapí, že velmi záhy pak naše konverzace nabývají sexuálního charakteru. A tak se najednou bavíme o oblíbených polohách s někým, koho jsme ještě nikdy neviděli. Šlo to rychle, viďte?

(Příběhy z první ruky můžete zkouknout v dokumentu Swiped: Hooking Up in the Digital Age)

Princip dobrého pokračování

Na místě je otázka: Komu se ale vlastně svěřujeme? Již zmíněný badatel Welther upozornil na fakt, že kladný počáteční dojem (který je v případě Tinderu jednoznačně přikrášlen haló efektem) si v komunikaci automaticky doplňujeme dalšími kladnými vlastnostmi.

Příklad: Na profilové fotce uvidíme hezky oblečeného sportovce, který pózuje na vrcholu Mont Blanc. Z popisu dále víme, že pracuje například pro IBM. A nyní nechme pracovat hlavu, která zaplácá všechna slepá místa a vytvoří nám obrázek dobře zajištěného a dobrodružného sportovce, který rád cestuje, miluje hory, a se kterým život rozhodně nebude žádná nuda. Prst jede doprava a je to.

Jenže on to klidně může být asociální ajťák vyfocený maminkou, která mu v jeho pětatřiceti ještě stále chystá svačiny. Hory ve skutečnosti nesnáší, cestování jakbysmet, ale protože je IT expert, ví, že Tinder vyhodnocuje profily podle tzv. skóre atraktivity. Zkrátka ví (a není to zas tak těžké), jakou udičku do online světa nahodí.

K tomu, že vás na první pohled nakonec uhrane, mu ale pomohla i pilná práce vaší představivosti.

Efekt prvního dojmu a skóre atraktivity

Tzv. gestalt princip dobrého pokračování má v online randění rozhodně své důležité místo a poukazuje na fakt, že člověk, se kterým si píšeme, je dost dlouhou dobu fikce, ve které hraje hlavní roli naše fantazie a ničím nepodložené domněnky. Ty si dokreslí tolik potřebné detaily, aby z fotky na Tinderu vznikl trojrozměrný obraz člověka, kterého nejvíce vystihuje slovíčko dokonalost. To je ale samozřejmě většinou daleko od pravdy.

Tinder a další seznamovací aplikace navíc pracují s tajným algoritmem zvaným „skóre atraktivity”, podle kterého poznají, zda budete pro druhou polovičku rajcovní či nikoliv. Víme, že na to čekáte, takže: jaké fotky mají algoritmy Tinderu nejraději?

Mary Aiken v knize Nebezpečný efekt pro zabrnkání na senzory Tinderu radí: obléct se do tmavých barev, sdílet snímky od pasu nahoru, nezakrývat oči, nebýt otevřeně sexy, usmívat se, ukázat zuby a přimhouřit oči.

Jane Austenová se teď obrací v hrobě. Ale ano, tohle je pojistka virtuální romantiky. Tedy aspoň předtím, než se s online panem božským/paní božskou skutečně potkáme.

Co radí kyberpsychologie?

Amorův šíp nás může zasáhnout kdekoliv – pokud vás ale jeho šípy dlouhodobě míjí, možná se budete řídit heslem „zkusit se má všechno”, a to včetně Tinder randění. Než se do něho však pustíte, podívejte se na rady výzkumníků, jak se v něm neztratit:

Buďte si vědomí psychologických efektů, které zkreslují vaše dojmy.

Přílišný výběr je neefektivní a zahlcující: konverzujte s méně uživateli a dejte si časový limit, kdy online randění ukončíte, respektive, kdy se poznáte tváří v tvář.

Nebraňte se offline setkání, ale nezapomeňte o něm říct někomu blízkému.

Neposílejte cizím lidem důvěrné fotky ani žádné tajné informace, brzděte ve svěřování se.

Pozor na trolly a jedince, kteří potřebují nonstop neukojitelnou dávku obdivu.

Trollové, narcisové a kybernevěry

A nějaké ty pikantnosti na závěr. Slavných případů trollení, catfishingu (kdy pod falešnou identitou míří pachatel na konkrétní oběť) a dalších online šejdířů je nespočet, takže než se definitivně pustíte do šoupání prstem po obrazovce, doporučujeme dokument Tinder Swindler, Catfish nebo velmi zajímavé články o trollech (Trolls Just Want to Have Fun) a kybernevěrách. Psychologové zároveň upozorňují, že před zavítáním na online seznamku byste měli být obeznámeni s patologickými narcisy, kteří se v online seznamkách doslova vyžívají. Jejich expresní „diagnostiku” si dle kyperpsycholožky Mary Aiken můžete provést za pomocí několika otázek, které vám, za odměnu, že jste dočetli až sem, prozrazujeme:

Vypadají na všech svých fotkách úžasně?

Jsou na skoro všech svých fotkách?

Jsou na skupinových fotkách uprostřed?

Neustále sdílejí nebo mění své profilové fotky?

Pokud aktualizují, týkají se aktualizované příspěvky vždycky jich samých?

Tak a teď je to na vás. Základní pravidla pro neztracení se v tinderové džungli máte – věříme, že se v ní neztratíte a budete na sebe opatrní. Hodně štěstí, zábavy a taky té lásky, pochopitelně.