Jak (a proč) se bavit o duševním zdraví? Dejme konec předsudkům.

Duševní zdraví je důležité stejně jako to fyzické, a proto bychom k němu měli přistupovat stejně otevřeně. Bohužel je tomu v případě zdraví naší duše často naopak. Mnoho lidí ho stále vnímá jako tabu, spojené s předsudky a stigmatizací. Přitom podle Světové zdravotnické organizace (WHO, 2022) řeší problémy s duševním zdravím minimálně každý osmý člověk. Proč se tedy o duševním zdraví tak málo mluví?

Žijeme v hluboce zakořeněných stereotypech, k čemuž nepřispívá ani nedostatek informací mezi veřejností. Duševní problémy jsou často vnímány jako známka slabosti, něco, co je třeba skrývat. Pokud však budeme mlčet, riskujeme zhoršení problémů a zbytečně oddálíme jejich včasné řešení. 

Víte, že existuje Světový den duševního zdraví, který se každoročně připomíná 10. října? Tento den vznikl právě s cílem šířit osvětu o problematice spojené s duševním zdravím a jeho poruchami. To může být ideální příležitost toto téma otevřít a rozpoutat konverzaci - s kamarády, kolegy nebo s příbuznými. Sdílení problémů s duševním zdravím může být pro mnoho lidí první krok na cestě k uzdravení. Jak ale začít takový rozhovor? A jak reagovat, když se vám někdo svěří? 

Hlavní problém: duševní zdraví jako stigma

Představme si, že nás bolí koleno nebo máme zlomenou ruku – bez váhání jdeme k lékaři a necháme si to ošetřit. Nikdo se na nás nedívá divně, protože tohle je přece „normální“. Ale co když máme problém s něčím, co není vidět? Co když bojujeme se stresem, úzkostí nebo depresí? Místo podpory a porozumění často narazíme na ticho nebo nepochopení. A právě kvůli tomuto postoji se o duševním zdraví mluví méně, než by mělo.

Stigmatizace duševních potíží bohužel často brání lidem hledat pomoc, když ji nejvíce potřebují. Když se bojíme, že budeme odsouzeni okolím, raději své problémy skrýváme a snažíme se je řešit sami. Výsledkem je, že problémy se časem zhoršují a mohou vést k vážnějším psychickým či fyzickým komplikacím. To má dopady na všechny aspekty našeho života – ať už jde o spokojenost v osobním životě, nebo o výkonnost v pracovním prostředí. V nejhorších případech pak neřešené problémy s duševním zdravím vedou až k ohrožení života.

Předsudky aneb co si o duševním zdraví stále mylně myslíme

Nedávno jsme se vás na našem Instagramu zeptali na předsudky o duševním zdraví, se kterými jste se sami setkali. Odpovědi nás bohužel často nepřekvapily a rádi bychom některým z nich dali prostor i v tomto článku. Mimochodem, s předsudky o duševním zdraví se osobně setkalo 96 % z vás. K předsudkům jsme rovnou sepsali i argumenty, které je vyvrací.

„Co můžeš ty mít za problémy?” nebo „Z čeho ty můžeš být tak smutný/á?” 

! Duševní problémy se netýkají jen lidí s očividnými potížemi nebo těžkými životními situacemi. Duševní zdraví může ovlivnit kohokoli, bez ohledu na to, jak „dobře“ se jeho život navenek jeví.

„To máš jen z toho, že máš čas o takových blbostech přemýšlet.”

! Duševní zdraví není o tom, kolik máme času na přemýšlení, ale o komplexní interakci mezi mozkem, tělem a prostředím. Zlehčování duševních problémů nebere v potaz, že jsou to často vážné stavy vyžadující odbornou pomoc, nikoli otázka „přemýšlení o blbostech“.

„Terapie je jen pro blázny a narušené.”

! Terapie není jen pro lidi s těžkými duševními poruchami, ale pro každého, kdo potřebuje podporu v obtížných obdobích. Je to stejně normální jako jít k lékaři, když nás bolí třeba krku.

„Deprese je jen lenost a blbá nálada.”

! Deprese není lenost ani náladovost. Je to seriózní duševní onemocnění, které ovlivňuje schopnost člověka fungovat v každodenním životě.

„Psychické problémy si člověk vymýšlí.” nebo „To dělá pro pozornost.”

! Lidé s psychickými problémy čelí skutečným potížím, které nejsou otázkou výmyslů nebo pokusů získat pozornost. Naopak, mnoho lidí se cítí natolik stigmatizováno, že své problémy raději skrývá, než aby je otevřeně sdílelo. 

Jak otevřeně komunikovat o duševním zdraví?

Otevřená komunikace o duševním zdraví může být obtížná, ale je nezbytná pro vytváření prostředí, kde se lidé cítí bezpečně a podporováni. Začít rozhovor nemusí být složité – můžeme se například zeptat jednoduchými otázkami typu „Jak se dnes cítíš?“ nebo „Je něco, o čem bys chtěl/a mluvit?“ Důležité je vytvořit prostor, kde si druhý člověk bude jistý, že není odsuzován, a ví, že ho opravdu posloucháme. 

O něco větší odvahu to možná bude chtít, když se rozhodneme svěřit o vlastních duševních obtížích. Je důležité myslet na to, že sdílení pocitů je prvním krokem k nalezení podpory. Tady je několik tipů, jak začít konverzaci, když se potřebujeme někomu svěřit:

Zvolme vhodný čas a místo: Lepší bude najít chvíli, kdy budeme mít s druhým člověkem klid a soukromí. Nejedná se o téma, které bychom měli probírat ve stresující situaci.

Buďme upřímní a přímí: Zkusme začít rozhovor jednoduchou větou, například „Můžeme si promluvit? Něco mě trápí a potřebuji to s někým probrat.“ Tím ukážeme, že potřebujeme pozornost a podporu.

Nebojme se vyjádřit emoce: Někdy se můžeme cítit nejistí a je naprosto v pořádku říct „Nevím přesně, jak začít, ale cítím, že se mnou není něco v pořádku.“ Nebo „Poslední dobou se necítím dobře a rád/a bych o tom mluvil/a.“

Začněme jednoduše: Pokud je těžké hned sdílet hlubší emoce, můžeme začít tím, co nás nejvíce trápí v každodenním životě, například „V poslední době jsem pod velkým tlakem a cítím se přetížený/á.“

Požádejme o naslouchání: Můžeme říct třeba „Teď nepotřebuji radu, jen bych rád/a, abys mě vyslechl/a.“ Tím dáváme druhému jasně najevo, že hledáme pochopení a podporu, nikoli okamžité řešení.

Jak reagovat, když se nám někdo svěří o problémech s duševním zdraví?

Když se nám někdo svěří s tím, že prochází těžkým obdobím nebo má problémy s duševním zdravím, je důležité reagovat citlivě a s respektem. První krok je naslouchat, aniž bychom přerušovali nebo okamžitě nabízeli řešení. Ukázat, že chápeme jejich situaci, můžeme jednoduchými větami jako „To, co říkáš, mi dává smysl,“ nebo „Jsem tu pro tebe, když si o tom budeš chtít promluvit víc.“

Je zásadní vyhnout se bagatelizování problémů výroky jako jsou například „To přejde“ nebo „Každý někdy zažívá něco podobného.“ Takové reakce mohou způsobit, že se druhý člověk bude cítit nepochopený. Místo toho je lepší projevit empatii: „To musí být opravdu těžké, je skvělé, že se o tom dokážeš bavit.“

Pokud se situace zdá být opravdu velmi vážná, například při zmínkách o sebevražedných myšlenkách, je důležité nepanikařit, ale brát to vážně a nabídnout okamžitou pomoc. V takových případech je vhodné povzbudit dotyčného k vyhledání odborné pomoci nebo nabídnout, že mu pomůžeme najít terapeuta či krizovou linku.

Pamatujme, že otevřená a empatická komunikace o duševním zdraví může změnit život nejen nám, ale i lidem kolem nás. V Brainee se o duševním zdraví mluvit nebojíme. 

Autorkou článku je Petra Čermáková.