Dovolte si cítit i „ošklivé emoce”: Jsou klíčem k duševní pohodě

I když se nás sociální sítě a různí ezomágové snaží přesvědčit o tom, že s „ošklivými” emocemi musíme zatočit, nejnovější studie ukazují, že je tomu právě naopak. Hněv, smutek nebo prachobyčejná napruzenost prostě k životu patří a jejich přijetí je významnou částí našeho duševního zdraví. 

Je ok nebýt ok?

Začněme songem kapitána Dema: „Není větší potěšení než pozitivní myšlení.” 

Psychologové nyní zvedají ukazováček a křičí: POZOR. 

Pozitivní emoce si jistě zaslouží naši pozornost a stojí za to je pěstovat. O tom není pochyb. Tzv. hédonické teorie definují životní pohodu jako přítomnost pozitivních emocí, relativní nepřítomnost těch negativních a pocit životní spokojenosti. Když se na to ale podíváme do důsledku, nepočítají s tím, jak se to ve světě skutečně má. Že občas (nebo často) cítíme vztek, zažíváme pády, propadáme smutku, jsme nespokojení, kritizujeme nebo někoho nemůžeme vystát.

Tyranie pozitivního přístupu

Jenže převažujícího zaujetí naší kultury k pozitivnímu myšlení na to ošklivé tak trochu zapomíná. A začíná „smrdět” ve chvíli, když začnete věřit, že optimističtí, hodní a milí musíte být pořád. Jak píše Honza Vojtko ve své knize Vztahy a pasti:

„Místy to dospěje do bodu, kdy jsou lidé, kterým není zcela dobře, dehonestování, zpochybňování a vlastně ostrakizováni.”

Blbě se pak cítíte celkem dvakrát. Poprvé ve smutku/nepohodě/vzteku a podruhé, když si kvůli nim připadáte provinile. Stydíte se. Připadáte si jako vyvrhelové a taháte na sebe bič.

Pokud se zkrátka pozitivní emoce začnou chápat jako jediné možné, dochází k popření života v jeho celistvosti. Odmítáte kus sebe samých. Autenticita shořela a místo štěstí se na scéně objeví úzkost a deprese.

Smysluplné utrpení

Naproti tomu eudaimonické přístupy zdůrazňují, že smysl, osobní růst a porozumění sám sobě vyžadují konfrontaci s nepřízní života. Zjednodušeně řešeno: Projít bahnem vás naučí užívat si víc dny, kdy bahno není. Podívejme se na dvě studie:

Autorky svépomocných knih jako například Rhonda Byrne nabádají své čtenáře k tomu, aby fantazírovali o tom, jak růžová bude jejich budoucnost… a ona nakonec růžová bude. Jenže studie, která vyšla v časopise Psychological Science, upozorňuje, že snění o lepší budoucnosti může být rizikovým faktorem deprese, protože odebírá energii a motivaci, které by mohly být využity k dosažení úspěchu. No a protože se tito pozitivní snílci namáhají méně – oni totiž věří, že je potká zázrak, úspěch je většinou nepotká. A deprese z neúspěchu je na světě. 

Sečteno podtrženo: Místo snění o lepším zítřku je možná lepší se zvednout a dělat něco pro to, aby takový byl. 

Tlak na pozitivitu a ovládání emocí snižuje sebevědomí a zvyšuje stres

Další studie v Psychological science zase upozorňuje na nucené pozitivní výroky: Jakmile lidi k pozitivitě nutíme („jsem hodný a milý člověk”), snižuje se jejich sebevědomí a v sociálních interakcích (včetně intimních) se cítí více nejistí. 

A teď k popření. Studie provedená na University of South Wales v Sydney ukázala, že i když to negativní popřeme, naše nevědomí se oklamat nedá – psycholog Richard A. Bryant a jeho kolegové požádali účastníky výzkumu, ať se před spaním snaží potlačit nechtěné myšlenky. Těm, kteří tak učinili, se myšlenky vracely daleko více ve snech, než u těch, kteří je potlačovat neměli. 

Na toxičnost potlačování poukázala i studie psychoterapeuta Erica L. Garlanda a jeho kolegů z Florida State University: Lidem závislým na alkoholu výzkumníci předkládali podněty související s alkoholem – ti, kteří se své myšlenky snažili „držet na uzdě” měli větší stresovou reakci než ti, kteří myšlenky potlačovali méně.

Existuje několik důvodů, proč je emoční vyhýbání se škodlivé

Za prvé, důležité životní cíle a činnosti jsou mnohdy ze své podstaty náročné a vyhýbat se tomu nepěknému vám zbytečně zužuje životní obzory. Čím více se vyhýbáte, tím slabší se cítíte a tím méně ze života můžete zažít.

Za druhé, pokusy vyhnout se negativním emocím jsou obvykle marné. Říkat si, že určitá emoce je nesnesitelná nebo nebezpečná, vás uvězní v neustálé ostražitosti ohledně toho, čemu se snažíte vyhnout. Stáváte se přehnaně ostražití a strach z blížící se negativní zkušenosti se sám o sobě stává negativní zkušeností.

Za třetí, emoční vyhýbání často zahrnuje popírání pravdy – což není dobrý základ pro zdravý život. 

Za čtvrté, vyhýbání a anticipační úzkost jsou obvykle mnohem škodlivější stav než skutečná situace, kterou předvídáme. Realita vytváří mnohem méně extrémních situací než neomezená představivost. Proto se toho zlého nebojte, pravděpodobně nic nebude tak hrozné, jak se vám nyní zdá.

Co si z toho vzít?

Přijměte bolest a nestyďte se za negativitu

Místo toho, abyste před negativními emocemi ustupovali, přijměte je. Uvědomte si, jak se cítíte, aniž byste tuto emoci chtěli mít rychle za sebou. Dejte jí šanci vyjádřit se a ona dá za odměnu zase něco vám.

Co prosím? Ano.

Negativní emoce nás toho mohou hodně naučit

Tak například smutek. Jednou z funkcí smutku je to, že povzbuzuje ostatní, aby se k vám chovali hezky. Propojuje lidi. Učí nás soucitu a empatii. Mnoho kultur má dokonce specifické praktiky a rituály, s jejichž pomocí smutek vyjadřují – účast na společném vyjádření smutku podporuje pospolitost jakéhokoliv společenství a vám pomůže, abyste se cítili méně sami.

Ale nebojte se ani ostatních emocí. Pomáhají nám adaptovat se na životní podmínky, žít život v celé jeho složitosti, vytváří se díky nim dlouhotrvající a smysluplné hodnoty. Navíc i díky „ošklivým” emocím poznáte lépe, kým jste. Při setkání se svým „stínem” se stáváte více kompletní. Jste na cestě k sobě samým. Nemusíte nic předstírat a můžete si dovolit cítit to, co právě cítit potřebujete. 

Nevěřte ezomágům a jakmile někde uvidíte sluníčkový návod, jak vymýtit to negativní a stát se konečně šťastným, berte nohy na ramena.

Autorkou článku je Milena Toman.