Co dělat, když je vám psychicky ouvej

Teče vám z nosu… vezmete si kapesník. Bolí vás v krku, koupíte si pastilky. Máte teplotu… je tu paralen. Ale co když se najednou objeví strachy, úzkosti a černý mrak v hlavě? Nezoufejte, máme tu přehledný článek, jak a kde si říct o pomoc.

Když tělo hlásí SOS, jsme zvyklí to přiznat. „Bolí mě celý člověk, uvařím si čaj a vyležím to”, řeknete si. Jenže když začne bolet duše, je to něco, s čím se mnoho lidí setkává poprvé. Situace je nepřehledná, nová… a strategie, jak to zvládnout, prostě nesypete z rukávu. 

Co teď?

Na začátku si vysvětlíme rozdíl mezi psychologem a psychiatrem.

Psycholog vs. psychiatr

Psycholog vystudoval magisterský obor psychologie (je-li klinický psycholog, pak pokračoval ještě postgraduálním studiem a zakončil ho atestací), psychiatr je absolvent lékařské fakulty, který se postgraduálně specializoval na psychiatrii a studia rovněž završil atestací. Zásadní rozdíl je v tom, že narozdíl od psychologa může předepisovat léky, zatímco psycholog si musí vystačit se slovy a řadou diagnostických, poradenských a psychoterapeutických metod.

Počkat, počkat… takže každý psycholog je psychoterapeut?

Nikoliv. Psychoterapeutem se člověk stává až po absolvování psychoterapeutického výcviku, kterých je mnoho: logoterapie, kognitivně-behaviorální terapie, psychoanalytická terapie, psychoanalýza, systemická terapie, adlerovská psychoterapie, gestalt přístup atd. Tyto výcviky trvají zpravidla okolo 5 (i více) let, během nichž budoucí psychoterapeut prochází sebezkušenostní částí a zároveň si krok za krokem osvojuje metody, které bude ve své budoucí praxi používat. Sečteno podtrženo: je to člověk, který intenzivně poznával svoji duši a ví, jak v cestě za sebepoznáním pomoci ostatním. 

Jak se nespálit při výběru terapeuta?

Objevil se nám tu ale takový nešvar. Mnoho jedinců se nazývá terapeuty, ačkoliv jimi ve skutečnosti nejsou, tedy rozhodně nejsou psychoterapeuty. Nebudeme se nyní zabývat věrohodností jednotlivých „zázračných” metod, ale pokud je vám ouvej, dávejte si pozor na šarlatány, ezomágy a další podezřelé jedince, kteří by z vás akorát vytáhli peníze, ale hlavně: v době vaší zranitelnosti by vám mohli ještě víc ublížit. Zázračné, magické a okamžité řešení totiž obvykle zavání něčím, co nemůže být pravda. K duši a jejímu trápení je ve většině případů potřeba víc práce.

Když je situace natolik tíživá, že potřebujete pomoc OKAMŽITĚ

Potkala-li vás nebo někoho ve vašem okolí akutní krize a nemůžete si dovolit čekat (může se jednat například o silnou traumatickou událost nebo stavy, které nezvládáte), pak existují tzv. krizová centra a krizové linky. Vyhledejte si na mapě, zda máte takové centrum poblíž, popřípadě kontaktujte krizovou linku telefonické krizové pomoci či oslovte odborníka prostřednictvím chatu.

Pokud situaci zvládáte, ale cítíte, že pomoc potřebujete (a nechcete ji dál oddalovat)

Většina lidí s psychickým trápením spadá do této kategorie – cítí, že se s nimi něco děje, obávají se, že „jsou na hlavu”, snaží se období přečkat s pomocí různých doplňků stravy atd. Ano, to, že se vám děje něco v hlavě, se přiznává hůř než „klasická” nemoc, a tak vaše trápení často velmi dlouho (a zbytečně) přecházíte. 

Pokud jste si ale teď řekli „šlus”, jdu si říct o pomoc, pak to může probíhat následovně:

Svěřte se svému praktikovi

Navštívit praktického lékaře má několik výhod: první efekt, čistě psychologický, je ten, že jste udělali první krok a řekli si o pomoc, což obvykle přinese značnou úlevu. Praktický lékař obvykle také zná vaši anamnézu a může posoudit, zda vaše duševní problémy nemohou souviset s jinou nerovnováhou v těle (například onemocněním štítné žlázy, nedostatkem vitaminů či v důsledku chronické nemoci). A v neposlední řadě je proškolen i v otázkách duševního zdraví a je-li to nutné (a čekací doby na psychiatrickou péči ve vašem regionu jsou příliš dlouhé), může zahájit farmakoterapii. 

Cesta na psychoterapii

Praktický lékař zná detailně zdravotnickou síť a obvykle vám poskytne kontakt na psychiatry i psychoterapeuty v okolí. Podle závažnosti problému vás pak čeká cesta: k psychiatrovi (a pravděpodobně posléze na terapii), nebo pouze na terapii (v případě, že nepotřebujete farmakologickou pomoc). Existují ale také různé organizace, například Kpsychologovi.cz nebo Nepanikař.cz, které vám pomohou s výběrem vhodného odborníka a rovněž disponují mapami, díky nimž se psychologové, psychiatři, krizoví interventi či poradci hledají snadněji.

Terapie na pojišťovnu a tzv. „na cash”

Seznam psychiatrů či psychologů by vám měla poskytnout také vaše zdravotní pojišťovna, a když už jsme u ní, vysvětlíme si, jak je možné, že někdo za terapii platí a někdo ne. Má-li psychoterapeut smlouvu se zdravotní pojišťovnou, pak terapie z vaší kapsy nejde. Jiný případ ale nastává, když smlouvu navázanou nemá, popřípadě má, ale s jinou než s tou vaší: v tomto případě vám pravděpodobně nabídne možnost platit „cash”. Máte-li ale někomu platit, vždy se dívejte, zda se jedná skutečně o psychoterapeuta s absolvovaným psychoterapeutickým výcvikem. 

Než najdete pomoc, mějte záchrannou síť

Člověku se mnohdy uleví, když se se svým problémem svěří. Ne vždy jsou ale reakce takové, jaké byste potřebovali… rozumíme. Oslovte někoho, komu důvěřujete, a než se dostanete k odborníkovi, máme pro vás pár „lifehacků”: Nainstalujte si aplikaci Nepanikař, která pomáhá v následujících oblastech: deprese, úzkosti, sebepoškozování, myšlenky na sebevraždu a poruchy příjmu potravy. 

Cítíte-li vyčerpání, zkuste se na pár dnů uzavřít do své bubliny, chodit na sluníčko a doplnit vitamin D a omega 3 mastné kyseliny (zejména z kategorie EPA). Nezapomínejte na pravidelný pohyb, digitální odpočinek a spánek. 

Úlevu můžete pocítit také po bylinkových „nervových” a antidepresivních směsích (doplňky s třezalkou tečkovanou, mučenkou, chmelem, levandulí, L-theaninem a L-tryptofanem). Vždy si ale přečtěte, jaké mají kontraindikace a zkonzultujte s lékařem, zda jsou vhodné i pro vás. 

Autorkou článku je Milena Toman.