ROZHOVOR s Eliškou Remešovou: Žít spokojeně i bez vztahu. Jde to vůbec? 

Single život dnes už není nic neobvyklého, přesto ho mnoho lidí považuje za „méněcennou“ variantu. Proč tomu tak je? Jak přežít (a užít si) single život? A proč je tak důležité pěstovat zdravý vztah především sám se sebou? Na tyto otázky odpovídala Eliška Remešová, psycholožka a psychoterapeutka. Vše, co dělá, dělá s cílem zlepšování duševního a sociálního zdraví v České republice. Založila Institut Mezilidmi, psychoterapeutické a vzdělávací centrum. Přes čtrnáct let je lektorkou v řadě firem, které jsou leadery ve svých oborech. Keynote Řečník na odborných, veřejných i firemních konferencích. Spoluautorka terapeutického deníku pro ženy “Duše na místě”, propagátorka a popularizátorka respektující výchovy v autorské minisérii podcastu “Už tam budem?” s 200tis.+ poslechy. Online tvůrce se zaměřením na duševní zdraví a autorka obsahového seriálu “Láska je dovednost” na Forendors.

Proč je pro mnoho lidí těžké přijmout život bez partnera jako plnohodnotný?

Může to být těžké z jednoduchého důvodu: vyrůstáme v prostředí, které nás od mala učí, že „správně“ je žít ve dvou. Pohádky končí svatbou, filmy happy-endem ve dvojici a i okolí často nevědomky posílá zprávu, že single život je jen přestupní stanice. Podle výzkumů většina lidí v Česku stále považuje úplnou rodinu za ideál, takže není divu, že se mnozí cítí bez partnera tak trochu „mimo normu“.

Zároveň je dobré si připomenout, že touha po blízkosti je úplně lidská. Potřebujeme někam a k někomu patřit – to není slabost, ale naše přirozenost. Když taková kotva chybí, snadno získáme pocit, že nám něco podstatného uniká. A do toho se přidávají i staré nálepky typu „stará panna“ nebo „starý mládenec“, které v naší kultuře pořád někde doznívají.

Ale pravda je, že single život nemusí být prázdný ani méně hodnotný. Naopak – může být naplněný, barevný a svobodný, pokud mu dokážeme dát vlastní tvar a smysl. Ať už s partnerem, nebo bez něj, každý z nás je plnohodnotná bytost, která má právo žít šťastně.

Dá se smířit s pocitem samoty, když jsme bez vztahu?

Určitě se dá s pocitem samoty pracovat – a není to nic, za co bychom se měli stydět. Dnešní svět navíc ukazuje, že být single není žádná výjimka ani „selhání“. V USA, Severských zemích, ale i v Česku se počet lidí žijících bez partnera zvyšuje a zdaleka ne všichni to vnímají jako ztrátu – naopak. Některé studie dokonce opatrně ukazují, že lidé, kteří zůstali dlouhodobě svobodní, nejsou tak nespokojení a osamělí, jak se jim neustále podsouvá.

Samota sama o sobě není nepřítelem – v krátkodobém horizontu může být prostorem k růstu, odpočinku, k objevování toho, co nás skutečně těší. Když ji vnímáme jako příležitost, otevírá nám dveře k novým koníčkům, hlubším přátelstvím i větší blízkosti k sobě. A pokud přijdou chvíle, kdy je ticho těžké unést, je naprosto v pořádku sáhnout po podpoře – a to nutně nemusí být intimní partner, ale také přátelé, širší rodina nebo pomoc terapeuta. Samota tak nemusí být trvalým stínem, ale může se proměnit v důležitou etapu, která nám dá víc, než bychom čekali.

Jak poznat rozdíl mezi zdravou samotou a osamělostí, která může škodit našemu psychickému zdraví? Není lepší si přece jen někoho najít?

Rozdíl mezi zdravou samotou a osamělostí je v tom, jak se při nich cítíme. Samota může být vědomě zvolený čas pro sebe – chvíle, kdy si odpočineme, utřídíme myšlenky, načerpáme inspiraci. Je to prostor, který nás vyživuje a posiluje. Naopak osamělost je tíživá: máme pocit prázdna, smutku a chybí nám blízkost druhých. A dlouhodobě opravdu škodí – výzkumy ukazují, že silný pocit osamění může zatěžovat naše zdraví stejně jako kouření či nezdravý životní styl.

A co s tím? Pokud se cítíme osaměle, stojí za to aktivně vyhledat společnost – ale nemusí to znamenat hned partnerský vztah. Blízkost můžeme najít i v přátelství, rodině nebo komunitě. Důležité je vědět, že ani vztah sám o sobě není kouzelným lékem – i vedle partnera se člověk může cítit opuštěně, pokud chybí opravdové porozumění. Proto je lepší budovat kvalitní vazby, které jsou skutečně podpůrné, než vstupovat do vztahu jen ze strachu ze samoty.

Co když máme pocit, že vztah je něco, co „musíme mít“, abychom byli kompletní?

Tenhle pocit „bez vztahu nejsem úplný/á“ má spousta lidí – a není divu, když jsme od malička obklopení příběhy o hledání „druhé polovičky“. Jenže jde spíš o romantický mýtus než o realitu. Naše hodnota a celistvost nejsou podmíněné tím, jestli máme partnera. Každý z nás je celistvá bytost i sám o sobě.

Pokud se vztah stane něčím, co „musíme mít“, hrozí, že do něj vstoupíme s přehnanými očekáváními a nezdravou závislostí na tom druhém. Zdravější cesta je nejdřív zakotvit v sobě – hledat naplnění, radost a jistotu i bez vztahu. Paradoxně právě lidé, kteří jsou spokojení sami se sebou, pak tvoří ty nejpevnější a nejláskyplnější partnerství. Vztah by měl být přidáním barvy do života, ne jeho základní podmínkou.

Pokud tedy cítíte tlak, že vztah „musíte mít“, stojí za to se zastavit a podívat, odkud ten pocit pramení – je to vaše vlastní touha, nebo spíš hlas společnosti a strach z osamění? Když se naučíte opřít o sebe, případný vztah pak přijde z místa svobody a volby – protože chcete, ne protože musíte.

Jak se vypořádat s pocitem méněcennosti ve srovnání s vrstevníky, kteří už mají vztah nebo zakládají rodinu?

Je přirozené se porovnávat – zvlášť když kolem sebe vidíte svatby, miminka a fotky „dokonalých“ párů na sítích. Ale každý z nás má svůj jedinečný rytmus života. To, že někdo začíná rodinu ve 25, jiný ve 35 a další třeba vůbec, neříká nic o jejich hodnotě či správnosti. Statistiky navíc ukazují, že dnes je naprosto běžné vstupovat do vztahů a rodičovství později než dřív – takže „být ještě sám“ kolem třicítky není žádná rarita.

Pocity méněcennosti ale přesto dokážou zabolet. Často totiž vycházejí spíš ze společenského tlaku než z naší vlastní reality. Důležité je připomenout si, že hodnota vašeho života nestojí na tom, jestli máte po boku partnera. Můžete se místo srovnávání zaměřit na to, co už máte – na své úspěchy, radosti a malé i velké kroky, které vás dělají jedinečnými.

A když přijde vlna závisti, zkuste si vzpomenout, že fotky na Instagramu ukazují jen úsměvy, ne každodenní hádky, únavu nebo pochybnosti. Otevřený rozhovor s přáteli často pomůže – možná zjistíte, že nejenže vás chápou víc, než si myslíte, ale možná prožívají i obdobnou realitu jako vy. Každý máme vlastní čas a cestu.

Jak si vybudovat zdravý vztah sám se sebou, když jsem dlouhodobě bez partnera?

Když jsme delší dobu single, může to být příležitost poznat sebe sama trochu hlouběji. Jak rádi trávíme čas? Co je pro nás důležité? Jaké knihy rádi čteme? Na jakém jídle si pochutnáme? Podle jakých hodnot se řídíme v životě? Namísto rady bych spíš vypíchla příklady dobré praxe – využít svůj single čas k učení, cestování nebo rozvíjení koníčků. Maximálně vytěžit vlastní nezávislost – řídit si čas a aktivity podle sebe, povzbuzovat spontánní nápady. A v neposlední řadě hledat způsoby, kterými pečujeme o svou duši - Sport, příroda, tvoření, meditace, blízcí přátelé. Každý má svůj vlastní koktejl toho, co ho drží v rovnováze. A když se někdy dostaví osamělost, funguje otevřenost – říct si o podporu, nebýt v tom sám.

Jaké jsou nejčastější mýty o životě bez vztahu? Dají se s jistotou vyvrátit?

Třeba že single lidé jsou automaticky osamělí a nešťastní. Výzkumy ukazují, že po svatbě se pocit štěstí po krátkém „efektu líbánek“ vrací na původní úroveň – a mnoho singles si udržuje bohatší přátelství a kontakty než páry.

Další klišé je, že kdo je dlouho sám, je divný. Ve skutečnosti je single život dnes zcela běžnou a často i vědomou volbou. Nebo že „jakýkoli vztah je lepší než žádný“ – opak je pravdou. Špatný vztah umí bolet víc než samota.

A pak tu je mýtus, že single život je prázdný. Smysl přece nacházíme v práci, přátelství, tvoření nebo cestování – a spousta lidí prožívá single etapy jako období největší svobody a růstu. Jinými slovy: vztah může život obohatit, ale není jedinou cestou ke štěstí.

Jak poznat, kdy je člověk opravdu spokojený sám se sebou a kdy se jen přesvědčuje, že mu vztah nechybí? 

Poznat rozdíl nemusí být snadné – navenek může člověk působit sebevědomě single, a přitom uvnitř cítit prázdno. Skutečná spokojenost se většinou pozná podle toho, že člověk nežije v trvalém napětí ani úzkosti z toho, že partnera nemá. Dokáže si vychutnat čas o samotě, má pestrý život plný aktivit a vztah by pro něj byl příjemným obohacením, ne záchranou. Psychologové někdy mluví o lidech „single at heart“ – tedy takových, kteří opravdu nacházejí radost v nezávislosti a svobodě.

Naopak, pokud je potřeba se neustále ujišťovat, že „jsem v pohodě“, když uvnitř hlodá stesk, závist nebo hořkost, je to spíš signál, že si člověk něco namlouvá. Projevit se to může třeba přehnaným cynismem vůči lásce, nebo tím, že zaplníme každou minutu, jen abychom necítili osamělost. A to není ostuda – přiznat si touhu po blízkosti je naopak první krok k tomu, aby se mohla naplnit.

Jak nezanevřít na lásku po předchozím neúspěchu ve vztahu?

Rozchod dokáže zanechat hořkou pachuť a je pochopitelné, že po neúspěšném vztahu můžeme mít tendenci potenciální partnery zobecňovat a celkově na lásku rezignovat. Důležité ale je uvědomit si, že každá zkušenost je jiná a jeden nepovedený vztah neznamená, že se to nepovede nikdy. Dát si čas na zahojení citů, vrátit se k sobě, a navazovat další vztah tehdy, kdy cítím, že jsem připravený/á. Zkuste se na minulý vztah podívat spíše jako na lekci než jako na osobní selhání. Co vám dal? Co jste se o sobě a o tom, co potřebujete, díky němu naučili? Možná teď jasněji vidíte, jaké vlastnosti u partnera opravdu oceníte a které naopak už nechcete tolerovat – tyto poznatky můžete v budoucnu využít při výběru nového partnera.

Otázka na závěr: Je vztah klíčem ke spokojenosti?

Výzkumy dlouhodobě potvrzují, že pevné vztahy – partnerské, rodinné, přátelské – jsou jedním z hlavních zdrojů životní pohody. Dobrý partner umí být oporou, dodává pocit blízkosti a sdílení. Ale to neznamená, že bez partnera nelze být šťastný. Spokojenost se rodí i z práce, která nám dává smysl, z koníčků, z péče o sebe, z přátelství. Manželství samo o sobě není zárukou štěstí – důležitá je kvalita vztahů, ne jejich „formát“. Jinými slovy: partnerská láska může být krásným klíčem ke spokojenosti, ale není jediným. Šťastný život stojí na více pilířích – a vztahy jsou jedním z nich.

Můžeme to tedy shrnout, že důležitější než formální „mít vztah“ je tedy mít kvalitní vztahy – a to klidně v množném čísle. Někdo nachází životní naplnění v pevných přátelstvích, jiný v milujícím partnerovi, další v soudržné rodině – ideální samozřejmě je, pokud máme od všeho trochu. Klíčem ke spokojenosti je tak spíše schopnost naplnit své potřeby a mít kolem sebe blízké lidi (partnera či jiné), na které se můžeme spolehnout.

Rozhovor s Eliškou Remešovou vedla Petra Čermáková