Jak může vděčnost změnit náš život?

Nový rok zaklepal na dveře a ocitli jsme se v období bilancování, hodnocení starého a plánování dalšího roku. Právě se nacházíme v období, kdy si nejčastěji dáváme předsevzetí - roční cíle, které mají za úkol učinit náš život lepším a nás šťastnějšími. Každý rok na sebe klademe vyšší nároky. Chceme být výkonnější, úspěšnější, produktivnější… doplňte si sami, co se pravidelně objevuje na vašem seznamu novoročních předsevzetí. Chtít růst a zlepšovat se, být zdravější a třeba víc fit, není špatně. Je to známka toho, že nám na našem životě záleží.

Problém nastává ve chvíli, kdy se naše pozornost upne pouze na to, kým bychom chtěli být, a úplně přehlíží to, kým už jsme. V kolotoči změn pak snadno zapomínáme na věci, které fungují, na vztahy, které nás drží nad vodou, i na jiné stálé kotvy našich všedních dní. Co kdyby letos bylo na našem seznamu předsevzetí, že chceme být více vděční?

Co vlastně znamená být vděčný?

Pozor, vděčnost není povinnost být úmorně pozitivní a přesvědčovat se o tom, že nemáme v životě žádné problémy. Být vděčný neznamená popírat těžké situace ani si nasazovat růžové brýle. Jde spíš o změnu perspektivy – o schopnost všímat si toho, co v životě funguje, i když současně čelíme výzvám. 

Zároveň to neznamená, že bychom se měli vzdát ambicí nebo přestat chtít víc. Mít cíle, touhu růst a posouvat se je přirozené a zdravé. Rozdíl je v tom, odkud tato snaha vychází. Pokud pramení z neustálého pocitu nedostatku a nespokojenosti se sebou samými, stává se zdrojem tlaku. Když ale vyrůstá z vděčnosti a přijetí toho, kde se právě nacházíme, může být mnohem klidnější a udržitelnější. 

Vděčnost je schopnost všímat si a oceňovat to, co v našem životě funguje a co už máme – a to i ve chvílích, kdy není všechno ideální. Nejde o emoci, která by se objevovala jen tehdy, když se nám v životě daří. Jde spíš o způsob naší pozornosti. O našem rozhodnutí dívat se nejen na to, co není a mělo by být, ale i na všechny drobnosti, které už jsou a které nám dávají pocit jistoty a stability.

Za co můžeme být v životě vděční?

Za lidi kolem nás

• za blízké vztahy, které s námi rostou
• za někoho, kdo nás vyslechne nebo podpoří
• za pocit, že na něco nejsme sami

Za tělo a zdraví

• za to, že se můžeme hýbat, dýchat, fungovat
• za dny bez bolesti nebo výrazného omezení
• za schopnost a možnost odpočívat, spát, regenerovat

Za každodenní jistoty

• za domov, teplo, jídlo, bezpečí
• za rutiny, které dávají dni řád
• za krátké momenty klidu uprostřed chaosu

Za vlastní zdroje

• za schopnosti, zkušenosti, dovednosti
• za odolnost, díky které jsme zvládli těžké situace
• za to, kým jsme se stali na základě toho, čím jsme prošli

Za malé radosti

• za chvíle ticha, smích, hudbu, přírodu
• za obyčejné potěšení, které bychom snadno přehlédli
• za okamžiky, kdy je „prostě dobře“

I za to, co nebylo jednoduché

• za lekce, které přišly s našimi chybami
• za období, která nás zpomalila nebo změnila směr
• za zkušenosti, které nás posílily, i když byly náročné

Co se děje v naší mysli, když praktikujeme vděčnost?

Vděčnost mění, čemu věnujeme pozornost

Naše mysl mívá přirozenou tendenci zaměřovat se na to, co nám chybí, co se nepovedlo nebo co by bývalo bylo lepší. Tento režim je dlouhodobě vyčerpávající. Když začneme praktikovat vděčnost, neděje se žádná náhlá proměna myšlení. Začneme si pomalu ale jistě více všímat i toho pozitivního, které jsme dlouho v našem negativním zatmění neviděli.

Méně zahlcení, více vnitřního klidu

Jakmile se naše pozornost přestane točit výhradně kolem negativních podnětů, zpomaluje se proud automatických myšlenek. Vděčnost pomáhá přerušovat řetězec neustálého hodnocení a srovnávání se. Mysl se méně zahlcuje scénáři „co kdyby“ a častěji se vrací do přítomného okamžiku.

Vděčnost chrání duševní zdraví

Dlouhodobé výzkumy popisují vděčnost jako relativně stabilní životní orientaci, která podporuje psychickou odolnost, pomáhá lépe zvládat stres a souvisí s vyšší mírou celkové životní spokojenosti. Vděčnost také souvisí s nižší mírou depresivních a úzkostných symptomů.

Proč je vděčnost ideální začátek? 

Začátek roku v sobě často nese očekávání, že bychom měli něco změnit. Zlepšit se, posunout se, dohnat to, co jsme v minulém roce nestihli. Jenže právě tento tlak bývá důvodem, proč se mnoho předsevzetí rozpadne ještě dřív, než se stačí stát návykem.

Vděčnost je ideálním začátkem, a to nejen nového roku. Spousta začátků vychází z nespokojenosti: něco je špatně, něco musím změnit, někam se musím dostat. Vděčnost nám nabízí jiný výchozí bod. Vděčnost je proto dobrým začátkem:

• změny – protože nevychází z pocitu selhání, ale z přijetí toho, co je,
• růstu – protože staví na tom, co už máme a umíme,
• náročného období – protože pomáhá neztratit pevnou půdu pod nohama,
• vztahů – protože posiluje respekt a všímavost.

Vděčnost nám pomáhá nalézt v životě stabilitu. 

Jak praktikovat vděčnost?

Kdo doufá v přesný návod, jak správně provádět vděčnost, asi bude trochu zklamaný. Neexistuje. Pak by se z toho totiž dal udělat další novoroční cíl, na kterém se dá bazírovat. Ideálem je, když se vděčnost stane naší každodenní životní mantrou. A teď pár tipů, jak na to.

Zkuste si každý večer zrekapitulovat den a připomenout si hezké momenty, maličkosti, za které můžete být vděční. Na první pohled se může zdát, že to byl nejhorší den vašeho života, ale je tomu tak doopravdy? Dobrá káva, příjemná procházka, úspěšná pracovní schůzka, čas s knížkou nebo třeba rozhovor s přáteli…

V těžkých časech může vděčnost vypadat jinak. Někdy znamená jen uvědomit si, že jsme to zvládli, že jsme požádali o pomoc nebo že jsme si dovolili odpočinout. I to je forma vděčnosti.

Vděčnost nemá pravidla. Pro každého funguje něco jiného. Někdo si vede deník vděčnosti, kam si pravidelně zaznamenává, za co je vděčný. Zápisky mají tu výhodu, že se k nim můžete opakovaně vracet a připomínat si je. Někomu stačí si vděčnost prožívat tiše v hlavě. 

Za co jste vděční v životě jako v celku? Co vás dlouhodobě drží nad vodou? A za co jste vděční právě teď?

Autorkou článku je Petra Čermáková.